KOŠÍKÁŘSTVÍ
FOTO: ARCHIVE OF THE CULTURE CITY CENTER IN RUDNIK ON THE SAN RIVER
V Rudniku na San začal vývoj výrobků z proutí probíhat na konci 19. století a stal se stále důležitějším. Vývoj košíkářství inicioval majitel rudnických statků hrabě Ferdynand Hompesch. Bylo to z jeho iniciativy a díky jeho úsilí bylo několik obyvatel Rudníka a Kopka posláno do košíkářské školy ve Vídni. V roce 1878 byla ve městě zřízena košíkářská škola, kde byli chalupáři vzděláváni pod dohledem mistrů a instruktorů košíkářství. Celý výrobní systém byl založen na chalupářství, získávání surovin (bylo zavedeno pěstování proutí) a prodeje hotových výrobků.
Přispělo to ke zvýšení počtu obyvatel a ke zvýšení jejich bohatství. Od roku 1919 bylo ve městě 12 společností, které vyvážely výrobky, a 20 společností, které obchodovaly na domácím trhu. V Rudniku na Saně pro ně pracovalo 3 tisíc chalupářů a kolem 15 tisíc lidí. Během německé okupace byl Rudnikův koš zahrnut do tzv. Válečného průmyslu a využíván pro hromadnou výrobu kontejnerů pro válečné účely. Protože hospodaření s proutěnými plantážemi bylo založeno na drancování, vedlo to k poškození plodin, a to zase znemožnilo restartovat Rudnikovy košíky hned po válce. V poválečných letech bylo v Rudniku na San založeno několik družstevních organizací. V té době bylo v proutěném tkalcovství zaměstnáno asi 3 500 chalupářů a více než 800 stálých zaměstnanců. V současné době je nejdůležitější drobnou výrobou a obchodem v regionu výroba a prodej proutí, pro které je Rudnik na San slavný v zemi i po celém světě. Potvrzuje to výstava EXPO 2005 v Japonsku. Jak se proutěné řemeslo dále vyvíjelo, bylo třeba řádně zobrazit historii, tradice a kulturu proutěného regionu, jakož i související položky. Za tímto účelem bylo v Rudniku na San založeno Wicker Center, jehož cílem je komplexní ochrana kulturního dědictví našeho regionu a propagace proutěných výrobků jako místního zboží z proutí Rudnik.
